Giganti typu DámeJídlo, Rohlík.cz nebo Košík.cz
Zvlášť v západních zemích je nakupování jídla přes internet už dlouhá léta úplně běžnou rutinou. V Česku nám to ale jako obvykle trvalo trochu déle a když v roce 2012 založil Tomáš Čupr platformu DámeJídlo, spousta lidí si klepala na čelo. Dnes se tato služba může pochlubit partnerstvím s více než 2 tisíci restaurací po celé zemi a tržbami v řádech stovek milionů korun.
A menší není ani potenciál trhu se samotnými potravinami. Online supermarket Košík.cz se chlubí nabídkou patnácti tisíc položek. Krom potravinářského zboží nabízí i drogerii nebo krmiva pro mazlíčky.
Obrovskou popularitu si získal také konkurenční Rohlík.cz a podobných služeb přibývá jako na běžícím pásu. Jen si do Googlu zadejte heslo „nákup jídla online“ – a uvidíte sami.
S každým boomem jdou ale ruku v ruce i vyšší náklady. A právě tady nastává u mnoha prodejců problém. Jídlo představuje hodně specifický segment. Například je potřeba zboží doručit opravdu rychle. To vyžaduje vlastní flotilu řidičů, a právě po nich je konstantně neutichající poptávka.
Po internetu ve velkém prodává i Tesco
Mezi největší internetové dodavatele u nás patří rovněž řetězec Tesco. Průměrný nákup tady vypadá následovně – 80 položek o celkové hmotnosti 36 kilogramů. A to je jen jedna zásilka. Asi nemusíme dodávat, že jde o zátěž, které se těžko vyrovnají i někteří renomovaní prodejci jiného typu zboží. Společnost přitom nadále rozšiřuje své pole působnosti – v současnosti je jejich služba dostupná až pro 4,5 milionu lidí.
Podle odhadů společnosti Acoware se letos se letos 4 % všech potravin prodají přes internet. A pokud jde o celkový stav e-commerce, potraviny tvoří až 10 % celkových maloobchodních prodejů. Jen těžko ale lze odhadovat úplný potenciál trhu. Dodavatelé totiž v současnosti nejsou ani zdaleka schopni uspokojit kompletní poptávku zákazníků.
Nejvíce prodejů se totiž stále uskutečňuje na území velkých měst. V méně frekventovaných lokalitách totiž mají dovozci problém – pokud by dané území chtěli pokrýt, jen těžko by se udrželi v ziskovosti. A navíc je tlačí ten čas dodání. Jak z toho ven? No jasně, že pomocí zlepšováků.
Bude jídlo rozvážet opravdu každý?
V loňském roce přišli dodavatelé s inovací v podobě speciálních chladících boxů, které umístili do různých administrativních budov, kam si zákazníci mohli nechat svou objednávku doručit.
A tím to nekončí – společnost Rohlík.cz v současnosti testuje třeba doručování přímo do kufru vozidel klientů. V sektoru hotových jídel je u nás na vzestupu služba Uber Eats, k jejímuž doručování se může přihlásit prakticky každý. Dokonce nemusíte být ani držitelem řidičského průkazu – rozvážet je možné i na kole nebo pěšky. Tady by se nepochybně mohli inspirovat i ostatní. Tedy aspoň u menších zásilek.
Hotovky nakupuje online už prakticky každý. Vlastní celorepublikový rozvoz má třeba i KFC. Kdo ale nejčastěji nakupuje potraviny na internetu? Rodiny s dětmi a pracovně vytížení lidé. Průměrný nákup potravin začíná někde okolo 500 korun, horní hranice ale prakticky neexistuje. Krom potravin si totiž můžete u mnoha dodavatelů přidat do košíku i potřeby pro domácnost nebo osobní hygienu.
Zmizí kamenné prodejny?
Boom takového rozsahu s sebou nese pochopitelně i vedlejší následky. V posledních letech se už v Česku například prakticky neotevírají nové supermarkety a hypermarkety, a na vzestupu jsou spíše menší lokální prodejny. Otázkou je, jak bude budoucnost kamenných obchodů vypadat v následujících letech, až se internetovým prodejcům podaří vyřešit kapacitní výzvy.
